Po dvaceti letech práce v cestovnim ruchu jsem zcela změnila obor, C + E jsem si udělala ve 44 letech. Pravděpodobně jsem dospěla do „krize středního věku“, kdy člověk zjistí, že život je příliš krátký na to, aby se zabýval prací, která už ho netěší, tak zahodí vzdělání a dvacet let praxe v oboru a začne si plnit sny...
Mám zkušenosti se dvěma dopravci, které jsem při hledání práce řidiče oslovila - špatnou a dobrou.
První dopravce
Ještě s béčkovým řidičákem, vybavená znalostmi prostředí od svého mladšího švagra, hlásila jsem se o práci na dodávku ve firmě, kde on sám jezdil (také na dodávce). Od něj jsem věděla, že opravdu shánějí řidiče, nešla jsem tam na slepo. Zkoušela jsem to třikrát, třikrát mě dispečer odmítl s tím, že to není pro ženské. Později jsem se dozvěděla, že v té firmě pro ženské není nic kromě vaření kafe a otrockého zpracovávání papírů.Druhý dopravce
V té době jsem na internetu našla jinou, o něco menší firmu, kde nabízeli místa řidiče, dispečera a obchoďáka, tak jsem tam zašla (dávám přednost osobnímu jednání, vím, že na maily a dopisy nikdo nereaguje). S béčkovým řidičákem jsem tam měla smůlu, na dodávku mě vzít nemohli (ve firmě byla jen jedna, jinak větší auta). Ale nabídli mi místo v kanceláři - asistentka dispečera a vzhledem k mým jazykovým znalostem i obchodní činnost.
Práce pestrá a pěkná, hodně jsem se tam o dopravě naučila, v době dovolené dispečera jsem ho plně zastupovala, paráda. Ale k volantu mě to táhlo a jak byla nějaká možnost, s tou dodávkou jsem vyrážela na cesty a sbírala další zkušenosti.
Časem se začal projevovat nedostatek dobrých řidičů tím, že byl stále větší problém sehnat za někoho, kdo odešel, slušnou náhradu a šéf mi ze zoufalství nabídl, jestli si nechci rozšířit řidičák, že mi na to přispěje.
Bez váhání jsem do toho šla a v okamžiku, kdy se za mě našla osoba do kanceláře, jsem se stala řidičem z povolání.
Mého šéfa nezajímá, jestli je někdo chlap nebo baba. Mám u něj obrovskou důvěru - s žádným autem jsem nezačínala tak, že by mě poslal na zkoušku s někým - vždycky sama. Nejezdím na žádné plečce, auta máme v dobrém stavu, "svoje" Iveco Cargo si zajíždím ode dne, kdy ho koupil - to byl inkoust na mém řidičáku ještě mokrý. Když je potřeba řidič na tahač, hodí mi klíčky se slovy "papíry máte, tak jeďte" - na diskriminaci si opravdu stěžovat nemůžu. Konečně mám čistou hlavu, klídek i zdravou dávku adrenalinu, kterou k životu zřejmě potřebuju.
Mrs. Irys
Zaujal Vás tento příběh a chcete znát další podrobnosti?
V tom případě zkuste tyto odkazy:
Do začátků (NEJEN) pro dámy, případně i INFO do začátků od JIPa;)
