První pokus - Carna Transport Ireland
Po příletu do Dublinu jsem se autobusem dostal do sídla firmy nedaleko městečka Castleblaney. Tam mne po krátké zkušební jízdě v půlroku staré SCANII s digitálním tachografem s prázdným návěsem čekalo krátké školení, které se skládalo z výčtu povolených míst k tankování, toho, že se ode mne čeká maximum (což v praxi mělo vypadat tak, že po příjezdu na vykládku nebo nakládku bych měl z tachografu vytáhnout kartu, po place jezdit bez ní a potom to po 9 hodinách vydávat za mou pauzu s tím,
že po place jezdil zaměstnanec dané firmy) a hlavně část zvaná „Prevence nehodovosti", která byla nejdelší a nápadně to vypadalo jako by to byla nějaká pojistná podmínka pro přijetí nového řidiče.
Nejpodstatnější věcí, na kterou se mne ten den ptali bylo, zda mám digitální kartu do tachografu.
Naopak absolvování zdravotních prohlídek nikoho nezajímalo. V té době mi to přišlo divné, ale v Irsku se v tomto oboru příliš byrokracií netrápí a ještě minulý rok (2007)
stačil k legálnímu profesionálnímu ježdění jen řidičák C+E. Žádný profesní průkaz ani opakované školení. Ale vlastně ani teď onen fakt, že by člověk měl nyní školení mít každý rok, pro naprostou většinu místních dopravců ani kontrolní orgány moc neznamená. Kontroly dopravců tady prakticky neexistují. Údajně se během roku nějaké to mizivé procento firem zkontroluje, ale za chybějící nebo neúplný archiv koleček do tachografu v řádu let dostávají dopravci pokuty v řádů stovek eur.
Nicméně já dostal na nutné výdaje na svou první cestu také jen 100,- EUR a poté jsem si měl na place vyměnit můj prázdný návěs za naložený a co nejrychleji vyrazit směr Cork společně s druhým kamionem, jehož řidič byl bohužel zaměstnaný jen na částečný úvazek a tak jsem se od něj žádné podstatné věci nemohl dozvědět.
Vlastně jsem se od něj jen na jedné z přestávek během jízdy dozvěděl, že na firmu se vrátím asi za měsíc a že nejede na stejnou vykládku. Nicméně s námi jely ještě dva kamiony od jiné firmy, jehož šoféry ten řidič, který mě doprovázel znal a jeden z nich jel firmě nedaleko od té mojí, takže mi tu mou firmu pomohl nalézt snadno. Navíc mi řekl, že před firmou se spát nedá a ať udělám pauzu na velkém volném place nedaleko. Byla asi půlnoc, já byl unavený po celodenním cestování z ČR a tak jsem chtěl dělat klasickou 9hodinovou pauzu, abych měl pauzu na celodenní výkon.
Po 7 dokončených hodinách mi zavolal dispečer kde jsem. Má informace o tom, že dělám pauzu 50 metrů od firmy a že bych měl ještě 2 hodiny čekat, ho rozlobila a sdělil mi, že musím složit první vykládku, pak rychle přejet na druhou a pak ironicky dodal, že si můžu odpočinout třeba 24hodin budu-li chtít. Po zjištění informace o místě, kde mám nakládat a letmém výpočtu mi vyšlo, že by mi odpočinek měl stále vyjít a tak jsem přijel k firmě, hodinu počkal, než mě pustili na některou z 5 prázdných ramp, vyložil návěs a zaparkoval jsem auto u druhé vykládky.
Obě vykládky proběhly bez problémů až na to, že v autě nebyla reflexní vesta, jejíž nošení bylo zatím všude vyžadováno.
Měl jsem za úkol odeslat hotové papíry poštou, koupit si zámky na návěs a také jsem si chtěl koupit chybějící reflexní vestu. Udělal jsem si tedy procházku, zašel na poštu a odeslal papíry. Nakoupil jsem si také nějaké jídlo a pití do zásoby a šel jsem si shánět vestu a zámky do nejbližšího obchodu s těmito potřebami (několik kilometrů na opačnou stranu). Při dotazu na cestu k obchoďáku mi sympatický člověk ve firemním
pick-upu dal jeho starší reflexní bundu s tím, že nic podobného jako vestu v tom obchoďáku neseženu a že on tuhle stejně nepotřebuje, že jí platí jeho firma tak ať si nedělám starosti. Poděkoval jsem, v obchoďáku koupil zámky a po návratu napsal SMS na firmu, že vše potřebné mám a že po ukončení pauzy mohu naložit. Prakticky hned mi poslali adresu nakládky, kvůli které jsem si musel koupit mapu města, jelikož jsem byl na jeho druhé straně. V Irsku se vůbec špatně orientuje, jelikož jejich adresy mimo Dublin, které jsem viděl, neobsahují žádné číslice. Jenom názvy.
Většinu místních názvů však na mé nové papírové mapě 1:300000, ani na mé mapě v počítači není možné najít:(
Po dokončení pauzy jsem dojel na vykládku, podle instrukcí opět vyměnil návěs za naložený a čekal jsem na zaplombování. Tu chvíli jsem chtěl využít k preventivní kontrole obsahu kabiny, abych zjistil, co kromě reflexní vesty mi ještě chybí a zda mám v pořádku všechny papíry od auta. Mimochodem papíry od návěsu nejsou v Irsku žádné a SPZ je stejná jako na autě (při výměně návěsu se nesmí zapomenout vyměnit).
Při mé letmé kontrole jsem zjistil, že platnost mé zelené karty skončila v listopadu 2006. Auto bylo z října (pojistka v papírech tedy jen na dva první měsíce) Zeptal jsem se tedy jednoho irského šoféra, který byl u téhle firmy také nakládat, zda je to v pořádku a jestli s takovýmto autem mohu jezdit. Řekl mi, že bych měl určitě zavolat šéfovi. To jsem udělal, ale řekli mi že to není moje starost, že všechny auta jsou v pořádku a že mám opět nějaký problém. Takže pokud budu mít další problém, tak si budu muset hledat jiný job. V té době jsem totiž nevěděl, že v Irsku za auto nezodpovídá řidič, ale zcela jeho majitel. Vykládka byla asi 10km daleko.
Podařilo se mi nalézt firmu, tam jsem si měl podle instrukcí vyměnit návěs s autem, které přijelo později a nový návěs vyložit a naložit jiným zbožím.
Při výměně návěsů mi však z propojovacího mechanismu tlakem vzduchu vyletěly takové zajišťovací kuličky, bez nichž to nešlo propojit a tak jsem měl opět problém. Po mrzutém ujištění zda jsem to skutečně jen špatně nezatlačil mi poslali technika, který to opravil. Prý šlo o starší typ a musel si uprostřed opravy odskočit na firmu pro jiný díl.
S tím to zdržením mi na 3 hodinovou cestu do Rosslare, kterou jsem měl před sebou na trajekt, zbyly přesně 3 hodiny. Trajekt jsem stihl 15 minut před vyplutím (měl 30minut zpoždění). Měl jsem návěs plně naložený počítačovými součástkami a zákaz trávení přestávek u okrajů cest. V docích však bylo spaní zakázáno. Až po 32minutách jsem našel první vhodné parkoviště, u okraje cesty...
Měl jsme již dávno po 15 hodinách výkonu a nemohl jsem riskovat přerušení pauzy (1 hodina z
lodi je povolená). Byl jsem hrozně nevyspalý a nevěděl jsem jak se mi bude počítat přerušená pauza. Rozhodl jsme se tedy pro nezkrácený formálně 11hodinový odpočinek přerušený jen oním vyjetím z lodi. Poté jsem pokračoval v cestě do Doveru a Calais, tam jsem potkal němce, který vyjížděl ze stejné nakládky jako já skoro 2 hodiny přede mnou. Jeli jsme za sebou až na odpočívadlo Jabakke v Belgii, kde jsem spal. Po 9 hodinách odpočinku jsem jel na vykládku, ale 15km před tím mi volal
dispečer, kde jsem a že zákazník je velmi rozzlobený. Na vyložení jsem čekal hodinu. Na spočítání položek a potvrzení papírů 7 hodin. Poté následovala druhá vykládka s instrukcí, že na stejném místě budu také další den nakládat. Na nakládku jsem na místě čekal více než 25 hodin.
Měl jsem vyložit další den ráno. Když jsem opouštěl firmu vypadal plán
cesty naprosto skvěle. Podle počítače necelé 4 hodiny do Calais a další necelé 4 hodiny na vykládku v Anglii. To znamená hodinová rezerva a v případě nouze rezerva 2 hodiny (10 hodin jízdy) Jenže...
Dálnice A67 byla v tu noc uzavřená a řídce značená objížďka vybírala delší jižní objízdnou trasu. Ztratil jsem 3hodiny výkonu a věděl jsem, že na vykládku nebudu moci dojet včas. Ještě z Francie jsem napsal zprávu, že to nestihnu dříve než večer. Dojel jsem na první hlídané parkoviště od přístavu. Po sprše a lehké snídani jsem chtěl spát, ale po 20minutách (mimochodem až 2 hodiny od začátku jejich pracovní doby)mi volal dispečer, že tam musím dojet stůj co stůj, když ne, tak je to pohroma (Slovo pohroma zopakoval asi 5x-10x v různých větných obměnách.).
Věděl jsem, že je to problém, ale legálně jsem nemohl nic dělat. Nakonec mi řekl ať počkám, že mi zavolá. Po 3 hodinách mi zavolal, že za chvíli přijede druhé auto jehož náklad tolik nespěchá a že si máme vyměnit návěsy. Auto přijelo, když jsem měl po 5 hodinách pauzy a příkaz zněl vyměnit návěsy. Někde jsem slyšel nebo spíše asi tady Irys psala, že s autem s digitálem jde prý určitým velice opatrným způsobem pohnout bez formálního přerušení pauzy. Pomalou, opatrnou přerušovanou jízdou se mi to skoro povedlo, ale nakonec mi 1 minuta pauzu přetrhla...
Nicméně měl jsem stihnout trajekt v Holyheadu, který vyjížděl přesně 7 hodin po dovršení devíti hodin pauzy (počítáno od přijetí na parkoviště).
Zbývající 2 hodiny jsem se pokusil využít k spánku a trajekt jsem nakonec stihl i když s vynaložením veškerých sil, abych se ze všech začínajících mikrospánků včas probudil. V Dublinu jsem si podle instrukcí opět vyměnil návěs s jiným autem a dojel na firmu, kde mi řekli, že mám vyklidit auto a že mne musí nechat jít. Rezervoval jsem si let na následující den a ten večer jsem měl první možnost mluvit s českým řidičem, který by věděl co mi do začátku poradit.
Podle něj i podle dalších šoférů z okolí, byl problém v mém začátku. Většinou totiž přímo u téhle firmy většinou pošlou na první týden-dva nového řidiče na dlouhou trasu s jedním nebo dvěmi dalšími kamiony v konvoji a jejich řidiči jim vše podstatné stihnou v klidu vysvětlit.
No pro mě to byl každopádně docela perný týden:)
JIP
Související: Do začátků v UK | Irsko - práce řidiče | Kamiony - úvod
